Cítíte ten rozdíl? A to jsme dospělí lidé, kteří mají za sebou zkušenosti, vzdělání, výchovu. Malé dítě je křehká bytost, která věci vnímá opravdově. Pokud svoje příkazy začínáme slovem NEdělej to, NEkřič, NErozhazuj hračky..., dítě slovíčko NE jednoduše nevnímá a dál pokračuje ve svojí činnosti. Přesto, že nás, vážené rodiče, vyvádí z míry a někdy dokonce začneme křičet. Dítě pláče, protože už vůbec netuší, co se stalo, kam se ztratila jeho milující maminka nebo tatínek...
Zkusme to jinak. Vlídněji. Když jenom řekněme svoje přání, např. „Nedělej nepořádek!“, dítě zmateme. Copak ono ví, co přesně znamená takový „nepořádek“? Jedna hračka na zemi, lego na stole, barvičky na stěně? Se slovem „pořádek“ to není o nic lepší.
Mnohem milejší a pro všechny přínosnější bude, když synkovi nebo dcerce oznámíme: „Pojď, uklidíme hračky.“ Klekneme si k němu na zem a budeme ukazovat a zároveň komentovat, co říkáme. Dítě uvidí přímou souvislost mezi našimi slovy a skutky.
To samé platí i pro starší děti. Nemusíme si už klekat na zem. Jen řekneme: „Pojď ... a hned také vstaneme a uděláme krok nebo začneme žádoucí činnost. Vždycky bychom měli svoje přání a požadavky vysvětlit, nenutit dítě do něčeho, čemu nerozumí. Může to být tak, že nám chce vyhovět, že není trucovité, jen si jednoduše neví rady. Stojí, kouká, nás to hněvá a celá situace je pro všechny nepříjemná a hlavně zbytečná. Děti nás mají rády a nechtějí „zlobit“. Aby nás chápaly, potřebují naše porozumění a velkou dávku shovívavosti pro svůj dětský svět.
