Velikonoce se každoročně slaví v březnu nebo dubnu, protože jejich přesné datum závisí na prvním jarním úplňku. Odkud přesně ale tahle tradice pochází a jak se v různých zemích světa slaví? Nejdřív si udělejme malou exkurzi do historie. Velikonoce jsou považovány za hlavní křesťanské svátky, jimiž si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Náboženský ráz oslav je však v současnosti stále častěji upozaďován a Velikonoce se stávají jednoduše oslavou návratu jara. Ve skutečnosti nejde o žádnou novinku, s níž by přišla stále ateističtější společnost. Oslavy Velikonoc už v dávné minulosti splývaly s lidovými oslavami a pohanskými slavnostmi jara, podobné svátky lze navíc vystopovat až do doby předkřesťanské, ať už v podobě židovského pesach nebo svátků plodnosti ve starověkém Egyptě.
S ohledem na dlouhou tradici Velikonoc je vcelku logické, že je každý národ slaví trochu jinak. Všichni známe českou tradici s malovanými vajíčky a pomlázkou, pány chodícími na koledu a dámami snažícími se uniknout sešvihání. Tradice se sice mají ctít a dodržovat, to ale neznamená, že na nich musíme trvat bez jakékoliv snahy o invenci. Tím spíš, že letošní rok nějakým velkým oslavám a koledování příliš nepřeje. Když už ale musíme zůstat doma v úzkém rodinném kruhu, můžeme si tyhle jarní svátky ozvláštnit třeba vyzkoušením nějaké nové neokoukané tradice. Pár jsme jich pro vás vybrali, tak se nechte inspirovat.
Ve Spojených státech amerických, Velké Británii nebo Německu se nechodí na koledu, ale pořádá se něco jako hon za pokladem. Čokoládová vajíčka totiž dětem naděluje velikonoční zajíček, ovšem nedá jim je zadarmo. Místo toho je poschovává po celém domě i zahradě, takže malí pátrači je objevují na všech možných, často nečekaných místech. Tahle malá bojovka spolehlivě zabaví celou rodinu, nemluvě o tom, že takové pracně zasloužené čokoládové vajíčko chutná mnohem líp.
Pokud vás čas trávený ryze ve společnosti vaší rodiny začíná ubíjet a potřebujete všichni trochu upustili plyn, můžete se inspirovat v Řecku. Tam totiž na Velikonoce pořádají velkou vaječnou bitvu. Všichni se jednoduše vybaví vejci, která po sobě následně házejí s cílem zasáhnout soupeře a vejce o něj rozbít. Čím víc zásahů, tím lépe. Jen si dejte pozor, kde se do podobné bitvy pouštíte, protože po ní zůstane pěkný svinčík, který bude muset někdo uklidit. Pokud chcete podobnou velikonoční tradici, která ale nenadělá tolik nepořádku, inspirujte se v Polsku. Tam se totiž pořádají vodní bitvy vším, co je zrovna po ruce. Můžou to být vodní pistole, prázdné láhve nebo třeba kbelík, hlavně když se dají naplnit tekutinou, která následně zmáčí všechny okolo. Ještě, než se do vodní bitvy pustíte, se ale ujistěte, že tím nic nezničíte. Ona i obyčejná voda umí nadělat třeba na dřevěných parketách pěknou paseku.
V Norsku Velikonoce patří thrillerům a detektivkám. V televizi i rozhlase se vysílají tematické pořady, filmy a seriály a každý správný Nor sáhne po nějakém napínavém čtení. Tahle tradice je dovedena k takové dokonalosti, že dokonce i na krabicích od mléka nebo cereálií jsou během velikonočního týdne natištěné detektivní příběhy. U nás se podobného vylepšení potravinových obalů sice nedočkáme, můžete ale sáhnout po nějakém dobrém severském krimi – třeba po románech Jo Nesbøho, Larse Keplera nebo Stiega Larssona.
K oslavě samozřejmě patří taky přípitky doprovázené ťukáním sklenic o sebe. V Chorvatsku tuhle tradici na Velikonoce provozují s vejci. Každý jedno vyfasuje a následně příbuzní a známí ťukají vejci o sebe a přejí si štěstí. Ten, komu skořápka praskne jako poslednímu, nebo nepraskne vůbec, bude mít ten nejúspěšnější rok. A z popraskaných vajíček potom můžete udělat třeba tradiční francouzskou velikonoční omeletu se spoustou slaniny, cibule a česneku.
Ať už budete Velikonoce slavit v duchu českých tradic nebo se inspirujete někde jinde ve světě, užijte si zejména klid a pohodu ve společnosti vašich nejbližších. Ozdobte společně kraslice, dejte si do vázy
čerstvé květiny a upečte si něco dobrého. Mlsání a chutné jídlo totiž k Velikonocům patří po celém světě, a byla by věčná škoda se o ně ochudit.
