Mít špatné životní pojištění je někdy ještě horší, než žádné

Podle aktuálních dat České asociace pojišťoven má životní pojištění uzavřeno zhruba polovina Čechů. Často si je však nastaví tak, že v krizové situaci nezajistí ani je samotné, ani jejich blízké. Důvod? Chybně zvolená rizika, nízké pojistné částky a malá ochota smlouvy aktualizovat.

Češi se nejčastěji pojišťují kvůli ochraně rodiny v případě smrti nebo vážného úrazu. Na výpadek příjmu kvůli nemoci nebo pracovní neschopnosti myslí podle průzkumu ČAP už jen menšina. Mezi události, které mohou mít pro pojištěného a jeho rodinu a blízké skutečně fatální dopad, patří především invalidita a závažná onemocnění. Nejde totiž jen o zdravotní komplikace samotné, ale především o dlouhodobý výpadek příjmů spojený se zásadní změnou životní situace.

Invalidita následkem úrazu? To také, ale hlavní je nemoc

Přestože invaliditu máme podvědomě spojenou spíš s důsledkem vážného úrazu, mnohonásobně častěji, až 96 % vzniká podle statistik ČSÚ v důsledku nemoci. Právě proto už dlouhodobě je naše pojištění nastaveno tak, aby pojistná ochrana byla jak z důvodu nemoci, tak i úrazu a zároveň odpovídala aktuálním statistikám a podmínkám posuzování České správy sociálního zabezpečení. Průběžně proto upravujeme produktové parametry a eliminujeme výluky, aby pojistná ochrana dávala dlouhodobě smysl a fungovala ve chvíli, kdy ji klient nejvíc potřebuje.

Čemu věříme víc než statistikám

Mnoho lidí si připlácí za rizika, která působí důležitě – například smrt při dopravní nehodě. Pravděpodobnost, že člověk zemře následkem autonehody, je ale neporovnatelně nižší, než že podlehne rakovině, infarktu nebo mrtvici. Každoročně u nás podle celosvětových statistik zemře na zhoubné nádory kolem 27 000 lidí, na infarkt přes 10 000, zatímco obětí nehod je ročně méně než 500. Rozumné je tedy investovat tam, kde to statistiky opravdu potvrzují – do pojištění závažných onemocnění, invalidity, trvalých následků úrazu a dlouhodobé pracovní neschopnosti. 

Česká republika vykazuje nelichotivou statistiku v počtu onemocnění. Každý její třetí občan onemocní za svého života rakovinou a v posledních letech je každoročně diagnostikováno téměř 60 tisíc nových případů zhoubných novotvarů. Nejčastěji je to rakovina prostaty u mužů, u žen rakovina prsu, obě pohlaví pak bojují ve stejném počtu s rakovinou zažívacího traktu – tlustého střeva, konečníku a také průdušek a plic. Dalších více než 25 tisíc lidí postihne ročně infarkt myokardu a zhruba dvojnásobný počet skončí v nemocnici kvůli cévní mozkové příhodě. 

Nové přístupy v medicíně se promítly i do pojistných podmínek závažných onemocnění, které se zaměřují nejen na diagnostikování nemoci, ale i provedené operační zákroky a na následky nemocí – jde například o trvalý umělý střevní vývod, trvalý umělý vývod průdušnice, amputaci končetin, slepotu, hluchotu nebo selhávání životně důležitých orgánů a další choroby, které přinášejí pacientům mnohá omezení, v první řadě částečnou nebo úplnou nemožnost dále pracovat.

Pracovní neschopnost dokáže rozhodit rozpočet

Při průměrné hrubé mzdě v ČR, která podle ČSÚ v 1. – 3. čtvrtletí 2025 činila 48 171 Kč, dosáhne denní nemocenská dávka od 850 do 1020 Kč podle délky pracovní neschopnosti, což pro většinu rodin zdaleka nestačí. Přitom průměrná délka pracovní neschopnosti je 43 dní, u vážných diagnóz i několik měsíců. Pojištění pracovní neschopnosti proto patří mezi jedno z nejdůležitějších pojištění v kvalitní životní pojistce – chrání před finančním propadem, když zdraví zradí. A ačkoli Češi při sjednání životního pojištění nejčastěji zmiňují obavu ze ztráty příjmu kvůli nemoci a z toho plynoucí nedostatečné finanční zajištění rodiny, pojištění pracovní neschopnosti je součástí jen čtvrtiny všech životních smluv.

Pojistku máte, ale na kolik?

Češi si životní standard jistí velmi skromně. Zatímco pro mnoho Evropanů je životní pojištění klíčovým nástrojem finanční ochrany, u nás však zůstává dlouhodobě podceňované. Češi za něj ročně utratí zhruba šestkrát méně než průměrný obyvatel Evropské unie, což v případě nenadálých životních událostí zvyšuje jejich finanční zranitelnost. Průměrné roční výdaje na životní pojištění v EU dosahují 1 148 EUR (cca 28 500 Kč) na osobu. V Česku jde jen o 202 EUR (cca 5 000 Kč). A co je alarmující – od roku 2010 se průměrné roční výdaje Čechů na životní pojištění téměř nezvýšily, což dokládá, že český trh neprošel stejnou modernizací ani růstem jako trhy západní Evropy. Průměrné pojistné částky na smrt a pojištění invalidity by často nepokryly ani několik měsíců běžných výdajů, pokud by jeden z živitelů rodiny zemřel nebo se stal invalidním.

Levně neznamená chytře, aneb šetřit se nevyplácí

Cenu pojištění považuje podle průzkumu ČAP za klíčový faktor 63 % Čechů. Mnozí hledají co nejlevnější variantu, i když to znamená „osekat“ krytí nebo zvolit zbytečně úzce zaměřené připojištění. Jenže v okamžiku pojistné události se pak ukáže, že levná smlouva je k ničemu. Lepším řešením je chytrá optimalizace, například úprava pojistných částek, sloučení připojištění nebo rozložení plateb.

Pojištění není „na věčné časy“

Více než polovina lidí (58 %) ví, že jejich smlouva už neodpovídá současné situaci – a přesto s tím nic nedělá. Jen 55 % klientů podle ČAP někdy smlouvu upravilo, a to nejčastěji po narození dítěte nebo při změně zaměstnání. Přitom by se smlouva měla aktualizovat minimálně každé tři roky, ale optimální je sejít se s poradcem každý rok u příležitosti jejího výročí a podívat se, jestli je ochrana aktuálně dostatečná. Samozřejmostí je pak úprava kdykoliv, když se, jakkoliv změní životní situace, například se narodí další dítě, v rodinném rozpočtu přibude položka „hypotéka“, dojde ke změně zaměstnání nebo příjmu, zaúřaduje vyšší inflace. Bez pravidelných úprav může pojištění ztratit hodnotu i smysl.

Ignorujeme vlastní zdraví i realitu

Mnozí lidé se vyhýbají tématům, jako jsou nemoc, invalidita nebo smrt. Nechtějí o nich přemýšlet, a tak volí nejjednodušší pojistku „pro klid v duši“, která ale realitu nezohledňuje. Přitom statistiky mluví jasně: Každý třetí Čech onemocní rakovinou, Každý druhý umírá na kardiovaskulární choroby, riziko závažné nemoci se netýká jen seniorů, ale stále častěji i lidí ve věku 30–40 let. Správně nastavené životní pojištění má chránit příjem, zdraví i rodinu, nejen formálně „něco krýt“.

Kdy s pojištěním začít?

Čím dřív, tím lépe. Ideální je sjednat pojištění hned, jakmile začnete být finančně nezávislí – klidně už ve dvaceti. Věk totiž zásadně ovlivňuje výši pojistného i rozsah krytí.

Nejde o to „mít pojistku“, ale mít ji nastavenou tak, aby opravdu chránila. Aby stejně jako naše rizikové životní pojištění OneGuard pomohlo pojištěným a jejich nejbližším udržet finanční rovnováhu a životní standard ve chvílích, kdy to nejvíce budou potřebovat, protože #CoKdyby.