Prarodiče a vnoučata: Jak se mění jejich vztahy a soužití?

„Babi, můžu jít do skleníku pro okurku?“ Ptá se skoro pětiletá Ema a hrne se na zahradu. „Vždyť jsi teprve před třemi týdny zasadila semínka,“ řekne jí babička a vysvětlí, že sazenice přesadí do skleníku, pak je musí zalévat, aby zesílily a vykvetly a že rozhodně dalších pár týdnů potrvá, než na nich začnou růst okurky, které si pak může utrhnout.

Dříve bylo běžné, že prarodiče žili s dětmi a vnoučaty ve společné domácnosti nebo blízkosti. Pomáhali s chodem domácnosti, vařili, hráli si a pracovali na zahradě. Děti tak i díky prarodičům dobře věděly, že cesta zeleniny ze zahrádky na talíř není tak rychlá jako z obchodu.

Přirozený babysitting x organizované hlídání?

Dříve nebylo neobvyklé, že děti trávily celé dny u babičky a dědy.  Obecně méně technologií znamenalo více společně stráveného času. Dnes jsou vztahy mezi prarodiči a vnoučaty méně spontánní a více organizované. Plánují se konkrétní návštěvy a hlídání na víkend, ale méně společných výletů a pobytů o prázdninách.

Digitální vztahy společné zážitky nenahradí

Kontakty se dnes odehrávají hlavně na dálku – telefonáty nebo video hovory. Jenže někteří prarodiče nejsou fanoušky moderních technologií, a i oni mají své vlastní aktivity. Bývají často ještě pracovně aktivní, cestují, sportují a mají své přátele. Přesto je důležité najít čas na společné zážitky prarodičů s vnoučaty, který je pro vytvoření pouta mezi prarodiči a vnoučaty klíčový.

Všichni se většinou shodnou na tom, že mezigenerační vztahy jsou obohacující pro obě strany. Prarodiče mohou dětem předat své životní příběhy, zkušenosti, představit své hodnoty. Děti u nich nacházejí pocit bezpečí, sounáležitosti, výjimečnosti a bezmezné lásky.

Jak jste v dětství trávili čas se svými prarodiči?

Bývali jste hodiny s dědou v dílně, o prázdninách u vody na rybách nebo jste spolu chodili na houby do lesa? A babička občas vytáhla starou kuchařku, aby našla ručně psaný rodinný recept na bábovku, a byla trpělivým svědkem vašich prvních pokusů s pletacími jehlicemi?

Co mohou prarodiče s vnoučaty dělat dnes, aby je to bavilo, třeba i bez WIFI?

• Vaření a pečení: Babiččina kuchyně je nejlepší, objevování starých rodinných receptů může být úžasným dobrodružstvím.
• Zahradničení: Pěstování květin, zeleniny a bylinek učí trpělivosti a porozumění přírodě.
• Společné výlety: Plánování výletů nejen po památkách je skvělou praktickou hodinou zeměpisu a tréninkem kompromisů. Mnozí prarodiče pro svá vnoučata klidně rádi zkusí i svoji první venkovní únikovku.
• Rukodělné činnosti: Pletení, háčkování nebo batikování a práce se dřevem jsou skvělými aktivitami pro sdílení a budování vztahů. DIY zažívá renesanci a děti baví toto kouzlo objevovat více s prarodiči než podle youtube. Naopak pracovní postupy si pak sami natočit a sestříhat vlastní video může být dalším společným zážitkem z tvoření.
• Hraní a čtení: Stolní hry, puzzle a předčítání knih (nebo modernější poslech audioknih s pohádkami) jsou zábavné a rozvíjejí strategické myšlení a týmovou spolupráci.

S čím mohou babi a dědovi pomoci vnoučata?

Vnoučata mohou prarodiče propojit s digitálním světem a technologiemi, třeba jim nastavit chytrý mobil, naučit je něco nového na počítači, jak více a lépe využívat internet nebo sociální sítě, zaplatit složenku přes QR kód.

Sbírejte data pro rodokmeny

Sbírejte data pro rodokmeny Prohlížení starých alb a vyprávění rodinných příběhů je skvělým způsobem, jak trávit čas společně a nasát staré příběhy a moudra. Nezapomeňte se ptát a zapisovat si, protože tyto vzpomínky jsou nenahraditelné.

Najít „mosty“ mezi generacemi není jednoduché, ale ne nemožné. Ale stojí za to hledat, protože vztah našich dětí s našimi rodiči je jedinečný. Nejde si ho „pojistit“ a ani žádná aplikace ho nikdy nenahradí.