Dávní mořeplavci a objevitelé toužili získat zlato a nová území, objevili však něco mnohem cennějšího – kukuřici, brambory, kakaové boby, exotická koření a později také stévii sladkou. Nenápadnou jihoamerickou rostlinu, která disponuje násobně větší sladivostí než cukr. „Cukrové“ kalorie v ní však nenajdete, sladidla ze stévie jsou nekalorická!

Zatímco jihoameričtí indiáni z kmene Guarani používali stévii po staletí naprosto běžně ke slazení nápojů, pokrmů i k léčení některých chorob, bílými dobyvateli i osadníky byla dlouho přehlížena. Pro moderní svět ji v Paraguaji roku 1899 „objevil“ italský botanik Moises Santiago Bertoni, který ji přisoudil jméno „stevia rebaudiana Bertoni“. U nás tuto rostlinu s drobnými sladkými lístky označujeme jako stévii cukrovou či sladkou trávu.

200x vyšší sladivost než cukr, přesto žádné kalorie!

Odborníci uvádějí, že sladivost sladidel ze stévie je až 200x vyšší než řepného a třtinového cukru! Za sladkou chuť však nejsou odpovědné kaloriemi nabité jednoduché cukry, ale určitý typ glykosidů, které se souhrnně nazývají steviosidy. Tyto látky mají nulovou kalorickou hodnotu a nevykazují negativní účinky na chrup. V odborné literatuře se dokonce uvádí, že u příslušníků kmene Guarani byl v době, kdy sladili výhradně stévií minimální výskyt zubního kazu. Dle výzkumů z posledních let se totiž zdá, že bioaktivní látky obsažené v rostlině brání množení patogenní mikroflóry v dutině ústní!

Sladká chuť s exotickým „ocáskem“

Bohužel i sladidla ze stévie mají podobně jako jiná nesacharidová sladidla zvláštní chuťový „ocásek“a ve velkých dávkách až jemně lékořicový dozvuk. Sladidla ze stévie se prodávají v mnoha formách – tekuté, práškové i lisované do maličkých pilulek. Některé výrobky jsou více „přírodní“, jiné za sebou mají složitý výrobní proces, který z rostliny extrahuje steviosidy. Stévii lze však pěstovat i doma, její lístky sušit (následně rozemnout) a používat k doslazování. Čerstvými listy je možné sladit čaje a domácí limonády – zelených lístků je však potřeba větší množství. Isolované steviosidy i přírodní extrakty jsou v současnosti fenoménem, používají se ke slazení nápojů, žvýkaček, některých potravin ale třeba i zubních past.

Nebezpečná stévie? Jak pro koho…

Zatímco v Japonsku, Číně, Koreji, Izraeli a mnoha zemích Jižní Ameriky má stévie nezastupitelné místo v potravinářském průmyslu, její používání je v některých (i tzv. vyspělých) zemích značně ovlivněno ekonomickými tlaky výrobců a distributorů konkurenčních sladidel. Zejména v USA byla v minulých letech vedena proti stévii agresivní kampaň a byla označována za potencionálně nebezpečnou pro lidské zdraví. Tyto skutečnosti samozřejmě ovlivňovaly i její používání v evropských zemích. Situace se však změnila v roce 2011, kdy Evropská komise přijala nařízení umožňující používání steviolových glykosidů jako sladidla. Přijetí tohoto nařízení předcházelo schválení nezávadnosti Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA).

Šťastných 7 stévie sladké

  • Sladidla ze stévie se skvěle se hodí jako nekalorická sladidla pro diabetiky, vhodná jsou samozřejmě i při redukčních kůrách.
  • Celá rostlina redukuje růst plaku v dutině ústní. Sladidla ze stévie nepodporují jeho růst.
  • Stéviová sladidla nevyvolávají pálení žáhy a podporují dobré trávení.
  • Rostlina (sušené i čerstvé listy) má antibakteriální, protiplísňové i protivirové účinky.
  • Sladivé látky obsažené ve stévii nekvasí! Což je předurčuje k používání u osob trpícími kandidózami a plynatostí.
  • Zdá se, že konzumace rostliny tlumí chuť na tabák a alkohol.
  • Celá rostlina má skvělou schopnost urychlovat hojení kožních problémů. Doma pěstovanou stévii můžete tedy nejen sladit, ale i léčit pokožku!
Zveřejněno: 22-01-2018