Mýtus číslo 1: Všechny superpotraviny musí být exotické a drahé
Když se řekne superpotraviny, lidé si často představí vzácné a drahé ingredience složitých názvů. Čím cizokrajnější a hůře vyslovitelný název je, tím nepochybně více „super“ je i daná potravina. Na oblibě tak postupně získávaly produkty jako bobule goji, acai nebo spirulina, jejichž cena se v některých případech šplhá až k vyšším stovkám korun. Existuje ale řada dostupnějších potravin – podobně, nebo dokonce více bohatých na vitaminy, minerály a stopové prvky: co třeba brokolice, borůvky nebo avokádo? Není nutné podléhat marketingovým trikům – zdraví prospěšné plody vám často rostou samy od sebe přímo pod oknem na zahrádce nebo v lese za chalupou, a jediný vklad, který od vás vyžadují, je trocha vláhy.
Mýtus číslo 2: Díky superpotravinám zhubnete
Dalším častým omylem je, že konzumace superpotravin vede k rychlému a snadnému úbytku hmotnosti. Některé superpotraviny jako třeba quinoa – zrníčka rostliny s názvem merlík chilský – sice mohou podpořit hubnutí, nenahradí však potřebu vyvážené stravy a pravidelného pohybu. Takže zapomeňte na recepty na „tukožroutskou“ polévku a jim podobné: bez hlídání kalorického příjmu a výdeje a nějakého toho pohybu se hubnutí zkrátka nikdy neobejde.
Mýtus číslo 3: Superpotraviny mohou nahradit léky
Asi vůbec nejnebezpečnějším mýtem o superpotravinách je hypotéza, že mohou nahradit léky. Ve snaze vyléčit se ze závažného onemocnění někteří lidé hledají různé možnosti, a tak nedbají na předepsanou léčbu a doufají, že pomůže konzumace některých potravin. Je důležité si uvědomit, že potraviny sice mohou doplňovat zdravý životní styl a přispívat k celkově lepšímu zdraví, neměly by však nahrazovat odborné lékařské poradenství nebo léčbu!
Mýtus číslo 4: Špenát jako nejbohatší zdroj železa
Špenát nepochybně patří mezi zdravé a blahodárné potraviny. Přisuzují se mu ale superlativy, které mu ve skutečnosti tak úplně nenáleží. Za jednou takovou staletí přežívající misinformací stojí drobná chybka německého vědce Ericha von Wolfa, který v roce 1870 přišel s tvrzením, že je špenát významným zdrojem železa. Podle něj totiž obsahoval celých 35 gramů železa na 100 gramů! Omyl spočíval v tom, že došlo k posunutí desetinné čárky vpravo. Dnes už není jisté, zda se tak stalo při měření, nebo až při zápisu, ale nálepky „nejvýznamnějšího zdroje železa“ se špenát už asi nikdy úplně nezbaví. A pokud snad přece, vždy tu bude Pepek námořník, který svými pověstnými bicepsy vrátí špenát zpět na superpotravinové výsluní.
Mýtus číslo 5: Sádlo mezi top deseti superpotravinami
Další potravinou, které se dostalo falešné slávy, je vepřové sádlo. V roce 2015 vyšla studie korejských vědců, kteří zkoumali tisíc potravin a následně je systematicky hodnotili na základě údajů, jako je obsah potřebných živin. A jednou z nejlépe hodnocených bylo překvapivě sádlo. Jak to tak bývá, začala si tato kontroverzní informace žít svým vlastním životem a převzala ji řada médií, která dokonce tvrdila, že se sádlo umístilo mezi top deseti potravinami. Po detailnějším zkoumání výsledků studie se ale ukázalo, že došlo k jejich dezinterpretaci a že prezentované závěry jsou zavádějící. Autoři tehdejších článku se opírali o fakt, že vepřové sádlo je významným zdrojem vitaminu B a minerálů. Jaksi ale zapomněli dodat, že ve 100 gramech sádla najdeme také 39 gramů nezdravých nasycených tuků, jejichž přílišná konzumace znatelně zvyšuje cholesterol, a tudíž nám nemusí prospět tak, jak bylo avizováno.
A tak je to se vším. U stravování je vedle trávicí soustavy dobré občas zapojit také tu nervovou, a popřemýšlet nad tím, kolik, čeho jíme: neexistují nezdravá jídla, pouze nezdravá množství. A naopak, bohužel zkrátka neexistuje jeden univerzální lék na problémy, na které si zaděláváme po dlouhou dobu.
